Táto košeľa podľa slov jej bývalého vlastníka má pochádzať od osoby, ktorá v roku 1987-1988, teda hneď po havárii 4. reaktora Černobylskej atómovej elektrárne, budovala mestečko Slavutyč Славутич.
– – –
Slavutyč (ukrajinsky Славутич) je město, ležící na severu Ukrajiny, nedaleko řeky Dněpru.
Slavutyč se rozkládá na levém břehu řeky, 40 km od Černihiva a 200 km severovýchodním směrem od Kyjeva. Přestože geograficky by mělo město spadat do Černihivské oblasti, spadá pod oblast Kyjevskou a je tudíž její exklávou. V roce 2020 byl Slavutyč povýšen na město okresního významu a stal se součástí Vyšhorodského rajónu.
Město bylo postaveno krátce poté, co došlo k Černobylské havárii, (mezi lety 1986 a 1988), kdy muselo být evakuováno město Pripjať, nacházející se nyní v zakázané zóně zamořené radioaktivitou. Jeho obyvatelé tak osídlili nové domy právě zde. V roce 2005 měl Slavutyč 25 000 obyvatel. Zhruba stejný počet obyvatel měl i v roce 2011. Ve městě byl průměrný plat téměř dvojnásobný proti státnímu průměru a průměrný věk 32 let, což bylo dáno zejména velkým počtem dětíInfrastruktura a veřejná zařízení města byly většinou financovány společností, která provozovala jadernou elektrárnu v Černobylu. Protože zbývající bloky jaderné elektrárny byly odstaveny v roce 2001, čelí město značným sociálním problémům a nejisté budoucnosti. Do roku 2001 v závodě pracovalo přibližně 9000 lidí. Od odstávky tento počet klesl na 3000, většina z nich pracuje na monitorování a údržbě. 85 % rozpočtu města financoval provozovatel závodu. Za účelem podpory osidlování a zakládání nových společností byl Slavutyč vyhlášen Zvláštní ekonomickou zónou. Kromě toho vláda poskytuje rozsáhlé programy odborné rekvalifikace, které mají zlepšit pracovní vyhlídky těch, kteří přišli o práci. Navzdory těmto snahám již město opustilo asi 1500 lidí, což je trend, který bude podle předpovědi v dohledné době pokračovat.
Zdroj: Wikipedia.org
– – –
Originál košele sa nachádza medzi exponátmi zameranými na Cernobyl v Múzeu totality.
